Časně z rána jsme se vydali na cestu. Nejprve cesta na Zemskou bránu (viz. příspěvek výše), posléze obídek a cesta na Haničku, ke které jsme se neomylně vydali na opačnou stranu a udělali si tak neplánovanou 4km odbočku. Abby byla plná života ...
... cestolu chytala kdejaké klacíčky, protože ty ona moc ráda. Ovšem není žádný troškař - správné klacíčky jsou velikosti kládičky ...
poznámka autora: Jsme se tuhle s Oldou bavili, co za klacíčky bude nosit, až vyroste. Odpovědí nám byla jedna trikolorní bordeří slečna na Stříbrňáku, která v tlamě vláčela středně rostlý stromek.
V mezi čase jsme cvičili různé triky - nejlépe nám jde "mrtvolka" - níže ukázka z mrtvolčí akce ...
Naše zmatky a výlet opačným směrem, následný návrat a dalšího 1,5 kilometru správným směrem v parnu se na Abby podepsalo a usnula nám v náruči ... a to doslova.
Zde už pastevecký pes v roli psa vojenského a útočného, v podzemí umístěného. Nutno říct, že Abby byla větší atrakcí než samotná prohlídka Haničky, foťáky jen blýskaly, nikoli však nad chladnými chodbami tvrze.
Některá zákoutí byla vskutku působivá.
Aaaaa tady už s páníčkem šlapajíce kolem 120 schodů k povrchu zemskému ...
... do bojového patra ....
... po chodech do pekla (v tomto případě z pekla, pekelně studeného).
A nakonec na povrch ... kde jsme zase cvičil mrtvolku. Slovy Abby: "Tak už můžu přestat tajrlíkovat a dostanu konečně ten pamlsek?"
Žádné komentáře:
Okomentovat